Thiruppugazh 75 panjapAdhagam (thiruchchendhUr)
மயூரகிரிநாதா உன் திருவடிகள் சரணம்
– மயூரகிரிநாதனுக்கு அரோகரா –
– குன்றக்குடி முருகனுக்கு அரோகரா –
திருப்புகழ் 74 பங்கம் மேவும் பிறப்பு (திருச்செந்தூர்) – திருப்புகழ் 76 படர்புவியின் மீது (திருச்செந்தூர்)
பாடல்
தந்த தானன தனதன தனதன
தந்த தானன தனதன தனதன
தந்த தானன தனதன தனதன – தனதான
பஞ்ச பாதக முறுபிறை யெயிறெரி
குஞ்சி கூர்விட மதர்விழி பிலவக
பங்க வாண்முக முடுகிய நெடுகிய – திரிசூலம்
பந்த பாசமு மருவிய கரதல
மிஞ்சி நீடிய கருமுகி லுருவொடு
பண்பி லாதொரு பகடது முதுகினில் – யமராஜன்
அஞ்ச வேவரு மவதர மதிலொரு
தஞ்ச மாகிய வழிவழி யருள்பெறும்
அன்பி னாலுன தடிபுக ழடிமையெ – னெதிரேநீ
அண்ட கோளகை வெடிபட இடிபட
எண்டி சாமுக மடமட நடமிடும்
அந்த மோகர மயிலினி லியலுடன் – வரவேணும்
மஞ்சு போல்வள ரளகமு மிளகிய
ரஞ்சி தாம்ருத வசனமு நிலவென
வந்த தூயவெண் முறுவலு மிருகுழை – யளவோடும்
மன்றல் வாரிச நயனமு மழகிய
குன்ற வாணர்த மடமகள் தடமுலை
மந்த ராசல மிசைதுயி லழகிய – மணவாளா
செஞ்சொல் மாதிசை வடதிசை குடதிசை
விஞ்சு கீழ்திசை சகலமு மிகல்செய்து
திங்கள் வேணியர் பலதளி தொழுதுயர் – மகமேரு
செண்டு மோதின ரரசரு ளதிபதி
தொண்ட ராதியும் வழிவழி நெறிபெறு
செந்தில் மாநக ரினிதுறை யமரர்கள் – பெருமாளே.
பதம் பிரித்தது
தந்த தானன தனதன தனதன
தந்த தானன தனதன தனதன
தந்த தானன தனதன தனதன – தனதான
பஞ்ச பாதகம் உறு பிறை எயிறு எரி
குஞ்சி கூர் விடம் மதர் விழி பில வக
பங்க வாள் முகம் முடுகிய நெடுகிய – திரிசூலம்
பந்த பாசமும் மருவிய கரதல
மிஞ்சி நீடிய கரு முகில் உருவொடு
பண்பு இலாது ஒரு பகடது முதுகினில் – யமராஜன்
அஞ்சவே வரும் அவதரம் அதில் ஒரு
தஞ்சம் ஆகிய வழி வழி அருள் பெறும்
அன்பினால் உனது அடி புகழ் அடிமை என் – எதிரே நீ
அண்ட கோளகை வெடிபட இடிபட
எண் திசா முகம் மட மட நடமிடும்
அந்த மோகர மயிலினில் இயலுடன் – வரவேணும்
மஞ்சு போல் வளர் அளகமும் இளகிய
ரஞ்சித அம்ருத வசனமும் நிலவு என
வந்த தூய வெண் முறுவலும் இரு குழை – அளவோடும்
மன்றல் வாரிச நயனமும் அழகிய
குன்ற வாணர் தம் மடமகள் தடமுலை
மந்தராசலம் மிசை துயில் அழகிய – மணவாளா
செஞ் சொல் மா திசை வட திசை குட திசை
விஞ்சு கீழ் திசை சகலமும் இகல் செய்து
திங்கள் வேணியர் பல தளி தொழுது உயர் – மகமேரு
செண்டு மோதினர் அரசருள் அதிபதி
தொண்டர் ஆதியும் வழி வழி நெறி பெறு
செந்தில் மாநகர் இனிது உறை அமரர்கள் – பெருமாளே.
English
thantha thānana thanathana thanathana
thantha thānana thanathana thanathana
thantha thānana thanathana thanathana – thanathāna
panja pAthaka muRupiRai yeyiReri
kunji kUrvida matharvizhi pilavaka
pangka vANmuka mudukiya nedukiya – thiricUlam
pantha pAsamu maruviya karathala
minji neediya karumuki luruvodu
paNpi lAthoru pakadathu muthukinil – yamarAjan
anja vEvaru mavathara mathiloru
thanja mAkiya vazhivazhi yaruLpeRum
anpi nAluna thadipuka zhadimaiye – nethirEnee
aNda kOLakai vedipada idipada
eNdi sAmuka madamada nadamidum
antha mOkara mayilini liyaludan – varavENum
manju pOlvaLa raLakamu miLakiya
ranji thAmrutha vasanamu nilavena
vantha thUyaveN muRuvalu mirukuzhai – yaLavOdum
manRal vArija nayanamu mazhakiya
kunRa vANartha madamakaL thadamulai
mantha rAsala misaithuyi lazhakiya – maNavALA
senjol mAthisai vadathisai kudathisai
vinju keezhthisai sakalamu mikalseythu
thingaL vENiyar palathaLi thozhuthuyar – makamEru
ceNdu mOthina rarasaru Lathipathi
thoNda rAthiyum vazhivazhi neRipeRu
senthil mAnaka rinithuRai yamararkaL – perumALE.
English Easy Version
திருப்புகழ் 75 பஞ்ச பாதகம் (திருச்செந்தூர்) – விளக்கம்
அருணகிரிநாதர் அருளிச்செய்த திருப்புகழில், திருச்செந்தூர் தலத்திற்குரிய “பஞ்ச பாதக முறுபிறை” எனத் தொடங்கும் இப்பாடல், மரணத் தருவாயில் உயிர்கள் படும் அச்சத்தையும், அந்நேரத்தில் இறைவனின் கருணையை வேண்டி நிற்கும் பக்தியின் ஆழத்தையும் மிகச் சிறப்பாக விளக்குகிறது. இப்பாடலின் ஆழமான விளக்கத்தை 8 தலைப்புகளின் கீழ் காண்போம்:
1. எமதர்மனின் அச்சமூட்டும் தோற்றம்
உலகில் மனிதர்கள் செய்யும் பஞ்ச மாபாதகங்களுக்கு (ஐந்து கொடிய பாவங்கள்) தண்டனை வழங்க வரும் எமதர்மனின் தோற்றத்தை அருணகிரிநாதர் மிகக் கொடூரமாக வர்ணிக்கிறார். வளைந்த பிறைச் சந்திரன் போன்ற கோரைப்பற்களும், நெருப்பைப் போலச் சிவந்த தலைமுடியும், கொடிய நஞ்சினைப் போன்ற பார்வையைக் கொண்ட கண்களும் அவனுக்கு உள்ளன. மேலும், பெரிய மலைக்குகையைப் போன்று திறந்த வாயும், பார்ப்பதற்கே அச்சம் தரும் முகமும் கொண்டு எமன் உயிரைப் பறிக்க வருகிறான் என்பதைப் பாடல் தொடக்கம் விவரிக்கிறது.
2. பாசக்கயிறும் எருமை வாகனமும்
மரணத்தின் போது எமன் வெறுமனே வருவதில்லை. உயிர்களின் மேல் வீசி இழுப்பதற்காகவும், பந்த பாசங்களில் சிக்கிய ஆன்மாக்களைக் கட்டிக் கொண்டு செல்வதற்காகவும் ஒரு நீண்ட கொடிய திரிசூலத்தையும், பாசக் கயிற்றையும் தன் கைகளில் ஏந்தியுள்ளான். அவனது உருவம் வானில் திரண்டிருக்கும் இருண்ட கரிய மேகத்தைப் போலப் பிரம்மாண்டமாக உள்ளது. எந்தவிதமான இரக்க குணமும் இல்லாத ஒரு கொடிய எருமைக்கடாவின் முதுகின் மீது ஏறி, மரண தேவனான எமராஜன் வருகிறான்.
3. அந்திமக் காலத்தில் அடியார்க்குத் தஞ்சம்
இப்படியாகப் பயங்கரமான தோற்றத்துடன், உயிரைப் பறிக்க எமதர்மன் அச்சுறுத்திக் கொண்டு வரும் அந்த இறுதித் தருணத்தில், ஆன்மாவுக்கு வேறு எவரும் உதவ முடியாது. அந்த மரண வேளையில், பரம்பரை பரம்பரையாக உனது திருவடிகளையே சரணடைந்து புகழ்ந்து பாடும் இந்த அடியேனுக்குத் தஞ்சம் அளிக்க நீயே நேரில் வர வேண்டும் என்று அருணகிரிநாதர் முருகப்பெருமானிடம் உருக்கமாக வேண்டுகிறார். இது முருகனின் திருவடிகளே நிரந்தரப் புகலிடம் என்ற சரணாகதித் தத்துவத்தை உணர்த்துகிறது.
4. அண்டம் அதிர வரும் மயில் வாகனம்
எமனின் கொடிய தோற்றத்தைக் கண்டு அஞ்சும் அடியவனைக் காக்க, முருகப்பெருமான் எப்படி வர வேண்டும் என்பதையும் கவிஞர் அழகாகக் கேட்கிறார். அண்டம் மற்றும் பேரண்டத்தின் சுவர்கள் எல்லாம் வெடித்துச் சிதறும்படியாகவும், எட்டு திசைகளும் மடமடவென நடுங்கும்படியாகவும், இடிமுழக்கம் போலப் பேரொலி எழுப்பியபடியும் அதிவேகமாக நடனமாடி வரும் உனது அழகிய மயில் வாகனத்தின் மீது நீ கம்பீரமாக எழுந்தருள வேண்டும் எனப் பிரார்த்திக்கிறார்.
5. குறமகள் வள்ளியின் பேரழகு
மரணத்தின் பிடியில் இருக்கும் பயத்தைப் போக்கிய பிறகு, கவிஞரின் மனம் முருகனின் துணையான வள்ளி நாச்சியாரின் பேரழகை ரசிக்கத் தொடங்குகிறது. கார்மேகம் போல அடர்ந்து வளர்ந்த கூந்தலும், கேட்போர் மனதை உருக்கும் அமிர்தம் போன்ற இனிமையான பேச்சும் வள்ளிக்கு உரியவை. நிலவொளியைப் போன்ற தூய்மையான, பிரகாசமான புன்னகையும், இரண்டு காதுகளின் எல்லை வரை நீண்டுள்ள மணம் வீசும் தாமரை போன்ற அழகிய கண்களையும் உடையவள் அந்தச் சிறந்த குறமகள்.
6. மலைமகள் வள்ளியின் மணாளன்
மலையில் வாழும் குறவர்களின் குலமகளான வள்ளியம்மையின் அழகிய, மலைகளைப் போன்ற மார்பகங்களின் மீது சாய்ந்து துயிலும் அழகிய மணவாளனாக முருகப்பெருமான் போற்றப்படுகிறார். இது, பக்தியோடு தன்னை நாடும் தூய்மையான உயிர்களிடத்தில் (வள்ளி இங்கு ஜீவாத்மாவின் குறியீடு) இறைவன் கொள்ளும் அளவற்ற அன்பையும், அவர்களோடு இரண்டறக் கலக்கும் பரமாத்மாவின் நிலையையும் அழகிய காதல் தத்துவமாக வெளிப்படுத்துகிறது.
7. மேருமலையைச் செண்டால் அடித்த பாண்டிய மன்னன்
இந்தப் பகுதியில் தமிழ் மன்னர்களின் வீரமும், சிவபக்தியும் புகழப்படுகிறது. தெற்கு, வடக்கு, மேற்கு, கிழக்கு என நான்கு திசைகளிலும் உள்ள அரசர்களைப் போரில் வென்று ஆட்சி செய்தவன் பாண்டிய மன்னன். அவன், பிறைச்சந்திரனைத் தலையில் சூடிய சிவபெருமானின் பல கோவில்களைத் தொழுது வணங்கியவன்; தன் செண்டு என்னும் ஆயுதத்தால் மாமேரு மலையை அடித்த பெரும் வீரன். அத்தகைய மாபெரும் அரசர்களுக்கு எல்லாம் அதிபதியான வரலாற்றுச் சிறப்பை அருணகிரிநாதர் இங்கு சுட்டிக்காட்டுகிறார்.
8. திருச்செந்தூரில் வீற்றிருக்கும் தேவாதி தேவன்
இத்தகைய பெரும் வீரமும் சிவபக்தியும் கொண்ட பாண்டிய மன்னர்களும், சிறந்த தொண்டர்களும், அடியார்களும் பரம்பரை பரம்பரையாக வந்து முறையாகத் தொழுது நற்கதி அடையும் மகத்தான திருத்தலம் திருச்செந்தூர் ஆகும். அத்தகைய பெருமை வாய்ந்த செந்தில் மாநகரில், தேவர்களுக்கு எல்லாம் தலைவனாக வீற்றிருந்து இனிமையாக அருள்பாலிக்கும் பெருமாளே, எனது அந்திமக் காலத்தில் வந்து என்னைக் காத்தருள வேண்டும் என்று இத்திருப்புகழ் நிறைவடைகிறது.
சுருக்கம்
“பஞ்ச பாதக முறுபிறை” எனத் தொடங்கும் இத்திருப்புகழ், மனித வாழ்வின் இறுதிப் பகுதியான மரணத் தருவாயை மையமாகக் கொண்டது. கோரைப்பற்களும், நெருப்பு முடிகளும் கொண்டு கொடிய எருமை வாகனத்தில் எமதர்மன் உயிரைப் பறிக்க வரும் அந்த அச்சமூட்டும் அந்திமக் காலத்தில், உலகப் பற்றுதல் அனைத்தும் பொய் என்பதை ஆன்மா உணர்கிறது. அந்நேரத்தில், அண்டசராசரங்களும் அதிரும்படி நடனமாடும் மயில் மீது ஏறி வந்து எனக்குத் தஞ்சம் அளிக்க வேண்டும் என்று முருகனை அருணகிரிநாதர் வேண்டுகிறார். மேலும், மேகக் கூந்தலும் நிலவுப் புன்னகையும் கொண்ட வள்ளியின் மணாளனாகவும், மேருமலையைச் செண்டால் அடித்த பாண்டிய மன்னர்கள் தொழுது வணங்கும் திருச்செந்தூரில் வீற்றிருக்கும் தேவாதி தேவனாகவும் முருகப்பெருமானின் வீரமும், கருணையும் இப்பாடலில் மிக உன்னதமாகப் போற்றப்பட்டுள்ளது. எமபயம் நீக்கி, முக்தி அருளும் ஒப்பற்ற பாடலாக இது திகழ்கிறது.
The Essence of Thiruppugazh 75 panjapAdhagam (thiruchchendhUr)
This song is a dramatic juxtaposition of Terror and Beauty. The first half describes the terrifying arrival of Yama (God of Death), creating a sense of panic. The second half describes the beautiful, romantic form of Murugan with Valli, and the glory of a righteous King, creating a sense of peace and majesty.
1. The Face of the Five Great Sins
Arunagirinathar begins by personifying the “Panja Pathagam” (The Five Heinous Sins: Killing, Lying, Stealing, Drinking, and Abusing the Guru). He imagines Yama not just as a deity, but as the physical embodiment of these sins coming to exact punishment. He describes Yama’s appearance in horrific detail: eyes that burn like fire (Eri), teeth like crescent moons (Pirai Eyiru), and hair that is wild and terrifying (Kunji). His mouth is described as a “Pilam” (Cave), suggesting he is ready to swallow the life force, and he wields a sharp “Thirisulam” (Trident).
2. The Black Cloud on the Buffalo
The poet continues the description of the Lord of Death. Yama holds the “Pantha Pasam”—the Rope of Attachment used to lasso the soul. His complexion is darker and more ominous than a massive rain cloud (Karumukil). He rides a “Pakadu” (Buffalo) which is described as “Panbu Ilatha” (Uncultured/Cruel/Rough). The imagery of the dark cloud on the black buffalo approaching the devotee is used to evoke the primal fear of the final moment when the soul faces its karma.
3. The Plea for a Shield
Facing this terrifying figure, Arunagirinathar asks for a specific intervention. He anticipates the moment when Yama approaches to burn or torment him (Anja Vevarum). At that moment, he asks Murugan to stand “Ethire Nee”—Right in front of him. He asks Murugan to be his “Thanjam” (Refuge/Fortress). He reminds the Lord that he has been praising His holy feet with love (Anbinal), and as a slave (Adimai), he is entitled to protection from this terrifying visitor.
4. The Earth-Shattering Arrival
This verse describes how Murugan should arrive. The poet does not want a quiet arrival; he wants a display of cosmic power to scare away Yama. He asks Murugan to come on the “Antham Okara Mayil”—The Beautiful, Omkara-shaped Peacock. The movement of this Peacock is so powerful that the “Anda Kolagai” (The Sphere of the Universe) cracks (Vedi Pada) and breaks (Idipada). The eight directions shake with the sound “Mada Mada”. This onomatopoeic description suggests a sonic boom that shatters the silence of death.
5. The Moonlight Smile of Valli
The song shifts abruptly from the horror of Yama to the exquisite beauty of Valli, the Hunter Girl. The poet describes her hair as dark clouds (Manju) and her speech as “Ranjitha Amirtha Vasanam”—pleasing, nectar-like words. Her smile is compared to the pure white moonlight (Nilavena Vantha Thuya Ven Muruval). This contrast serves a spiritual purpose: the “Dark Cloud” of Yama (Verse 2) is chased away by the “Moonlight Smile” of the Divine Mother Valli.
6. The Sleeper on Mount Mandara
Arunagirinathar describes the intimacy between the Soul and God. He describes Valli’s eyes as fragrant lotuses (Manral Varija Nayanam). He compares her chest to Mount Mandara (Mandara Asala). He addresses Murugan as the “Manavala” (Bridegroom) who sleeps or rests upon this mountain. This signifies that the Lord is not just a warrior who fights Yama, but a Lover who is captivated by the pure love of the devotee (represented by Valli).
7. The Emperor’s Pilgrimage
Arunagirinathar references a King (likely a patron or a generic ideal ruler) to show the reach of Murugan’s grace. This King is described as having conquered all directions—North, West, East, and South (Senjol Ma Thisai…). This ruler is a devout Saivite who worships Lord Shiva (Thingal Veniyar) in many temples (Pala Thali). The verse suggests that even powerful emperors who have touched the peak of Mount Meru derive their power from worshipping the Divine lineage of Shiva and Murugan.
8. The Whip-Wielding Lord of Senthil
The song concludes with the image of authority. The phrase “Chendu Mothinar” refers to one who strikes with a Chendu (a bouquet of flowers used as a weapon/whip) or a royal staff. It implies a King who rules with discipline. Murugan is the “Athipathi” (Supreme Commander) of such kings and the “Thondar” (Devotees). He is the Perumale who resides sweetly in Senthil (Tiruchendur), guiding all souls on the righteous path (Vazhi Vazhi Neri Peru).
Summary
“Panja Pathagam” is a song of Cosmic Intervention. Arunagirinathar starts by visualizing the terrifying approach of Yama (Death), who embodies the “Five Great Sins” and rides a buffalo, resembling a dark storm cloud. To counter this fear, the poet asks Murugan to arrive on His Peacock with such force that the “Universe Cracks” (Anda Kolagai Vedi Pada). The song then transitions from fear to peace, describing the moonlight smile of Valli and Murugan’s role as her loving Bridegroom. It concludes by praising the Lord of Tiruchendur as the Supreme Ruler worshipped even by world-conquering emperors.
Thiruppugal – திருப்புகழ்